Jarní pouť na Pelhřimovsko
5. dubna 2018 Naše články

Jarní pouť na Pelhřimovsko

Ve čtvrtek 5. dubna 2018 pořádala Farní charita Vlašim poutní zájezd na Křemešník, do Leskovic a Pacova. Na Křemešníku, kde se ještě před pár týdny lyžovalo, byla pěkná zima. Není zde pouze poutní místo, ale také outdorové centrum, rozhledna, hotel a sjezdovka. Na co se zaměřila naše skupinka se dočtete dále. ;-)

Naše skupina se zaměřila na poutní kostel Nejsvětější trojiceIMG_20180405_110117Lidé sem často přichází na mše, ale málo kdo zná historii tohoto místa. Tu nám profesionálním výkladem přiblížil pan Vít Škoda z Matice křemešnické. Je úžasné, kolik úsilí dokázal tento spolek pro záchranu a obnovu tohoto místa vykonat. Po prohlídce jsme se zúčastnili mše svaté. Tu pro nás přijel celebrovat P. Kábele z čechtické farnosti. Protože jsme sebou měli opět naší termoskovou kávu a čaj, mohli jsme ho pozvat na krátké setkání s poutníky.

Po rychlém občerstvení se jelo na další plánovanou zastávku. Byla jím obec Leskovice. Zde se na skonku II. světové války stala tragédie. Došlo k vypálení 31 domů z 49 v obci. 25 osob bylo zavražděno nacisty. Měli jsme to štěstí, že nám o události vyprávěly dvě přímé pamětnice.

Starší z nich, paní Peňázové, bylo v té době 15 let. Díky své znalosti němčiny dokázala zachránit maminku i sebe před zastřelením. Bohužel také byla ta, která musela procházet vypálenou obcí a tlumočit německým lékařům, kteří přišli do Leskovic poskytnout první pomoc. Říká, že pohled na doutnající domy a ohořelá těla svých spoluobčanů i kamarádů bude mít nadosmrti před očima.

IMG_20180405_123124

Druhou průvodkyní byla paní Holakovská. Té byly v době tragédie čtyři roky. I přes velice nízký věk si pamatuje tu beznaděj, když v dešti seděla na oloupané kládě v lese s ostatními, kterým se z Leskovic podařilo utéct. Do lesa ji odnesl jeden ze sousedů. Její rodiče přežili díky úkrytu v jámě na hašení vápna. Z ní na vlastní oči viděli popravu svého souseda. Následně se ukryli ve svém chlévě zahrabáni do vrstvy hnoje. Tam přečkali do druhé dne odpoledne, dokud neuslyšeli češtinu z úst hasičů z Pacova. Pro nás jako posluchače to byl opravdu hluboký zážitek. Škoda, že přestože jsou Leskovice od Vlašimi vzdáleny pouze 

50 km, mnoho lidí o tragédii neví. A mladá generace se o tuto nedávnou historii nezajímá.

Předposlední zastávkou byl hřbitov německých válečných zajatců. Zde jsme byli bez průvodce, vybaveni pouze informacemi z internetu. Byli jsme tedy moc rádi, že jsme měli mezi sebou zkušeného poutníka, pana Zdeňka Veselého z Čechtic. Ten, vzhledem k tomu, že v Pacově dvacet let pracoval a také zde žili jeho příbuzní, měl upřesňující informace. Zajatecký tábor zde vznikl po druhé světové válce. V některých pramenech se mluví až o 90 tis. zajatců. Měli své vlastní velení. Vojáci byli odtud nakládáni na vlaky a postupně deportováni do Ruska, kde se podíleli na obnově Stalingradu a dalších oblastí. Na zdejším lesním hřbitůvku leží pouze ti, kteří podlehli epidemii tyfu. Z Ruska se němečtí vojáci vrátili pouze v počtu několika tisíc a to až v roce 1954 po mezinárodní intervenci.

Poslední zastávkou byl společný pozdní oběd v hotelu Na Panské. Ten se nachází na náměstí v Pacově. Na cestu domů jsme se posilnili řízkem nebo moravským vrabcem. Obojí se kuchařkám moc povedlo. Paní majitelka, přestože zákusky nevedou, zajistila z místní cukrárny věnečky, které byly sladkou tečkou za pěkně prožitým dnem.

A poslední kilometry cesty nám zpříjemnil pan Mgr. Jiří Říha. Jeho znalosti o místních spisovatelích, básnících a třeba i šlechticích, jsou nepřeberné. Byl to skvělý zážitek.

Za FCH Vlašim Daniela Laloučková