Téměř rok fungování Charitního „obchůdku“
10. října 2015 Naše články

Téměř rok fungování Charitního „obchůdku“

- místa vzájemné materiální pomoci ve Vlašimi. Charitní „obchůdek“ je pro nás cennou zkušeností a máme velkou radost, že se tento projekt rozjel a funguje. Na začátku (loni) bylo mnoho lidí velmi skeptických. Báli se, zda se sem někdo naučí chodit, zda bude někdo ochotný „platit“ za použité věci, atd. Každý měsíc  jsme se víc a víc přesvědčovali o tom, že se nám to daří.

Téměř rok fungování jsme oslavili překonáním všech dosavadních rekordů a to včetně magické částky 20 000 Kč . V září 2015, přesně o 55 Kč. Děkujeme proto všem, kteří nás prostřednictvím Charitnímu „obchůdku“ podporují:
  • Lidem, kteří nám přináší pro ně nepotřebné věci, aby sloužili někomu dalšímu a zároveň pomohli Charitě. Velmi často se lidé ptají zda mohou přinést to, či ono. Např. paní, která se stěhuje do menšího bytu, nám chce přinést věci, bez kterých se obejde, které již nepoužívá. Mimo jiné např. „bucláčky“. Když se o tom zmínila své sousedce, projevila o hrníčky zájem. Paní ji řekla: „No vidíš, tak si je do Charitního obchůdku můžeš dojít koupit“. Okomentovala to, tak že sousedka má těch pár korun, aby Charitu takto podpořila.

  • Lidem, kteří přichází, poskytnou nám finanční dar a odnáší si věci, které budou dál sloužit. Člověk k člověku, koruna ke koruně udělají za měsíc krásnou částku.

  • Poděkování patří i pracovnicím a dobrovolníkům, které věci třídí, vystavují a dbají, aby vše bylo srovnané, uklizené, přehledně uložené a tudíž snadno k nalezení. Vysvětlují systém a fungování „obchůdku“ i poskytování materiální pomoci.

Úpravou pravidel poskytování materiální pomoci se snížil v září počet žadatelů o potraviny, šatstvo a další potřebné věci. Z 90 % se na nás s žádostmi obrací maminky, jejichž jediným příjmem bývají dávky. Situace se pro ně komplikuje i dluhy, které mají splácet. Jsme rádi, že máme po čem sáhnout a alespoň částečně jim v jejich nepříznivé situaci pomoci. Samozřejmě přemýšlíme nad účinky naší pomoci. Víme, že víc než  „dát rybu“ je  „naučit ryby chytat.“