19. června 2025 Naše články

Cesta na dovolenou

Sedl si ve vlaku mladý muž, zrovna proti mně. Chvíli jsme jeli tiše, všimla jsem si jeho upřeného pohledu na zem. Sklopené oči?

Ne, spíše zarytý pohled, neklidně poklepával nohou. Zvedl hlavu a povídá: „To si jezdíte, místo práce?"

„Ani ne," odpověděla jsem. „Mám dovolenou".

„Jo, někdo má dovolenou, protože tu práci vyžeru já!"

„To jsem nevěděla, že jste kolega."

„Jaký kolega, já milostivá, prostě makám!"

Chvíli bylo zase ticho.

Mladý muž byl zjevně podrážděný, ale potřeboval se vypovídat, protože zase pokračoval. Nadával, vzdychal, až jsem to nevydržela já.

„Co Vám kdo udělal? Vypadáte dost nešťastně!" řekla jsem smířlivým tónem.

Dívala jsem se oknem, ale viděla jsem bokem, že se chystá vybuchnout. Pak mě překvapil. „Co můžete vědět, jedete si odpočívat!?"

„Všechno na mě padá," pokračoval, „ta kráva mě nechala, a přitom mě tolik stála. A bude s tím volem!"

„Kráva a vůl? Děláte do zemědělství? Jste chovatel?"

Myslela jsem, že se na mne vrhne. „Co??"

„Asi jste ji miloval?" pokračovala jsem s odvahou, protože na druhý konec uličky si sedl statně vypadající muž. Určitě by toho naproti zpacifikoval.

Ten naproti na mne chvíli civěl. Pak vyprávěl svůj příběh zklamané lásky, či spíše historku o chytré zlatokopce, která našla lepší kořist. Samotného majitele firmy, u které muž pracoval. Trochu jsme to probrali a jel kolem zaměstnanec s občerstvením.

„Ani Vám nekoupím vodu, že jste mne poslouchala. Nemám prachy."

„To nevadí, koupím Vám pivo". Jak jsem řekla, tak jsem udělala.

Byl úplně mimo překvapením, pak se zeptal, co na něj hraju. „Nic, jen něco o životě vím. A úsměv Vám sluší líp, než to nadávání."

Až do jeho vystoupení z vlaku mne zásoboval historkami svého života. Alespoň domů, kam jel, a kde čekala jeho máma, mohl nabrat lepší náladu. Já jsem dojela v pořádku, v rozhovoru s pánem na konci uličky. Velmi jsme ho prý pobavili.

Přeji všem krásné prožití léta!!!