9. dubna 2020
Naše články
První den vyhlášení nouzového stavu kolem 11 hodiny stojíme s vedoucí terénních služeb Charity Vlašim Bc. Radkou Kůželovou u výdejních dveří jídelny ZŠ Vorlina. Společně posloucháme paní Habalovou, ředitelku jídelny, jak trpělivě vysvětluje už asi desátému senioru, jak to nyní s výdejem a donáškou obědů bude. Pokračování článku zde.
Tak, pane K., dnes jsme připravili oběd do našich krabiček a od zítra, pokud chcete, Vám přiveze jídlo Charita. Pokud souhlasíte, tak si tady Váš jídlonosič necháme, vydesinfikujeme ho a zítra Vám ho přivezou. Pokud nechcete jídlo od Charity dovážet, tak ho odhlásíme. Ještě se domluvte s paní Kůželovou. Pan K. souhlasí s dovozem a diktuje paní Radce své jméno, adresu a telefon. „ A kdy přijedete?“ zajímá se pan K. „Tak v 11 hodin obědy vyzvedneme, a pojedeme. Zítra to vyzkoušíme. Čekejte nás kolem půl dvanácté a ve středu, to už budete vědět lépe,“ odpovídá paní Kůželová. Ti senioři, kteří se tady schází, nejsou zcela nesoběstační, ale sejde se jich tady ve stejný čas hodně a jsou nyní nejohroženější skupinou. I když toto opatření nikdo nečekal, všichni ho chápou a myslím, že jsou i rádi. Téměř všichni souhlasili s dovozem obědů, a tak odjíždíme s papírem popsaným jmény a adresami seniorů z Vorliny. V kanceláři připravujeme seznam a tiskneme mapu, abychom zítra věděly, jakou trasou jet.
Ze ZŠ Sídliště nám paní vedoucí kuchařka předala seznam. Se seniory se domluvila sama, kdo chtěl oběd dovést, nadiktoval jí adresu a telefon.
Třetí den už paní pečovatelka, která obědy denně rozváží, přesně ví, kde který ze seniorů bydlí. Ale přece jen to není stále stejné. Volají další senioři, kteří chtějí dovést také oběd, někteří potřebují donést nákup nebo vyzvednout léky.
A jaká je tedy práce našich pečovatelek a sestřiček v těchto dnech? Najednou pečují o 40 klientů navíc. Roušky či respirátory, rukavice i pláště jsou běžnými ochrannými prostředky. Přesto se starají ochotně a s láskou o seniory, kteří jsou nejvíce zranitelní.
Společně s Atelierem therapietra, městem Vlašim a desítkami dobrovolníků jsme ušily a rozdaly už na tisíc roušek. Myslím, že tak, jako ve všech Charitách a na mnoha dalších místech, jsme ihned na začátku začaly šít roušky. Naše kancelář se proměnila v šicí dílnu a samy jsme ani nestačily šít. První den jejich povinného nošení jsme je dávaly rovnou od šicího stroje každému, kdo si přišel. Jsme rády, že máme kolem sebe tolik skvělých lidí. Oslovily jsme „naše“ seniorky, které ochotně usedly za své šicí stroje a začaly pomáhat. Také se přihlásilo mnoho dobrovolníků, kteří nosili a dodnes nosí své ušité roušky do otevřeného okénka v přízemí polikliniky. A kdo si přijde pro roušku, může zaklepat na vedlejší okénko a pracovnice na rehabilitaci mu roušku vydají. To jsou další dobrovolnice, za které jsme rády.
Mnoho seniorů nepotřebuje pouze nakoupit nebo donést oběd. Potřebují, aby jim někdo naslouchal, aby se mohli podělit o svoji samotu, promluvit si o svých obavách. Zřídili jsme proto Linku důvěry a pomoci. Na číslo 731 405 509 mohou senioři volat od 9.00 do 16.00 hodin každý den včetně víkendu.
Děkujeme pečovatelkám a sestřičkám i všem dobrovolníkům, kteří šijí roušky. Děkujeme také dobrovolníkům, kteří se hlásí, aby pomohli třeba s obědy nebo nákupy pro seniory.
Za Charitu Vlašim Terezie Veletová
