19. června 2026
Naše články
Kos zpívá a zpívá. Verunka sedí na lavičce a čeká.
Na tátu. Už to nevydržela, tak ji mamka pustila ven.
Mají dnes svůj den s tátou a zítra má Verunka narozeniny.
Mají střídavku, dnes tedy s tátou.
Sluníčko svítí, Verunka si prohlíží nové sandály, které jí táta poslal. Moc se těší, nejraději by měla tátu doma.
A už ho vidí... Čtyřletá postavička běží, letí tátovi naproti. Táta ji popadne a zatočí se s ní.
Verunka povídá o školce, co bylo s mamkou, a vůbec se jí pusa nezastaví.
Táta na ni kouká, usmívá se a je šťastný. Všechno je najednou lehčí.
Hodně přemýšlel, hodně si povídali spolu s mámou. To Verunka ani neví.
Rozchod před dvěma lety byl tak trochu unáhlený. Měli horké hlavy, rychlé řešení nemusí být vždy správné.
„Táto, co zítra?" Verunka přeruší svoje nekonečné povídání a kouká vzhůru na tátu. Je vysoký, Verunce se táta líbí.
„Co myslíš, kočičko, vím asi!"
„No, tak víš?"
„Vím."
„Já chci to překvápko, mamka to říkala."
„Jdeme na zmrzku."
„Jupií! A čokoládovou, víš jakou?" Verunka poskakuje vedle táty.
Na modrém nebi krouží práci a Verunka je zticha. Má plnou pusu.
A táta povídá: „Veru, řeknu ti opravdový překvápko, jo?"
Modré oči, jako nebe se upřou na tátu.
„Já se, Verunko, budu příští týden stěhovat zase domů."
„K nám? A budeš tam pořád? Se mnou a s mamkou?"
„Budu, Verunko, budu napořád," táta se směje.
Verunka křičí radostí a vylije zbytek zmrzliny na stolek. To nevadí.
Táta říká, že je to štěstí!
To už má Verunku na klíně a ta se drží táty kolem krku.
„No, mamka včera říkala, že budu koukat. Tati, já jsem strašně ráda."
Už je zase dole a tancuje kolem táty. Jdou koupit ještě nové šaty a mamce kytku.
A ten kos stále zpívá a Verunčino srdce taky.
Tak krásné léto, radujme se a mějme se rádi!
PhDr. Irena Lesová
psycholožka
Tel.: 730 549 338
