8. října 2024 Naše články

Máme tu podzim

V denním stacionáři jsme začali vařit čaje, více se oblékat a pobyt venku si pečlivě promýšlet. Jeden den je krásně teplo a druhý pořádně chladno.

Jeden den se člověk cítí zdravý a druhý mu nejde mluvit či vstát. Tak jako většina lidí i my ve stacionáři plánujeme, plány měníme a přizpůsobujeme aktuální situaci. Těší nás, že se k nám přidávají další a další senioři (v září jsme přivítali už 22. klientku). Většina klientů k nám dochází pravidelně, ale máme i pár těch příležitostných. Někdo si dal přes prázdniny pauzu a teď už se opět zapojuje, někdo se rozhodl ze zdravotních důvodů službu dál už nevyužívat.

Protože se chystá zahájení rekonstrukce a výstavby zázemí denních stacionářů v Bolince, vyrazili jsme jedno krásné dopoledne s klienty „zachránit“ nářadí a další vybavení z kůlen na stavebním pozemku. Některé pracovnice se pustily do hledání pokladů a další si s klienty sedly do zahrady. Dali jsme si svačinu a nechali se prohřívat podzimním sluncem. Hledali jsme správné názvy pro fanku, fartáč i další nářadí a vzpomínali, jaké opravářské práce kdo doma dělával.

Velkou radost nám udělala návštěva pana Kohouta, který za námi přišel do denního stacionáře v týdnu věnovaném tématu „doprava“. Přinesl spousty fotografií o vlašimské lokálce a svou knihu o Vlašimce, na kterou sbíral materiály přes 10 let. Kniha vyšla v 800 výtiscích a v současné době je vyprodaná a nedostupná. Vyprávěl nám vlastní i osobní rodinné příběhy z celoživotní práce na železnici a podělil se s námi o mnoho zajímavých historek o zrušené trati do Dolních Kralovic, železničních nehodách i využití místních železničních tratí.

Bylo to krásné setkání, které nám zprostředkoval jeden z našich klientů, rovněž bývalý železničář. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že do Dolních Kralovic jezdily plné víkendové vlaky z Prahy, které mívaly 5 až 6 vagónů. Trať vedla přes zastávky Dubějovice, Sedmpány, Keblov a Borovsko, které byly zrušeny. Poslední vlak z nádraží Dolní Kralovice odjel 31. 5. 1975. Příští rok to bude 100 let a my už se těšíme, že se snad budeme moci přidat k oslavám, které pan Kohout s dalšími podporovateli plánují. Věříme, že se jim setkání a vzpomínání podaří uskutečnit.

A co nás čeká dále? Chystáme se např. na výrobu podzimních dekorací, opékání brambor a špekáčků s kaplanem Matějem, Světový den kaše či připomenutí Sametové revoluce, od níž uplynulo 35 let. Dále se budeme připravovat na Mikulášský jarmark, který se uskuteční v sobotu 7. 12. v besídce u kostela sv. Jiljí a jehož výtěžek opět poputuje do veřejné sbírky na pořízení auta na svoz klientů našeho denního stacionáře. A hlavně nás čekají každodenní radosti a starosti, s kterými se budeme snažit popasovat se ctí a láskou. Prosíme, ať Bůh žehná tomuto dílu.