26. května 2022 Naše články

Naděje je všudypřítomná

Tma pomalu a neochotně couvá. Hvězdy ztlumily svůj třpyt.

Ticho a čekání. V životě čekáme jeden na druhého, na začátek nebo konec. Ale lidská duše je nesmrtelná. Nekončí. A my tak často končíme se svými vztahy, s prací, trpělivostí. Nemoc se vždycky zdá dlouhá. Bezmoc se člověku jeví zcela bez konce, protože se nám nelíbí, když nevíme, co dělat. Čekáme, jako v časném ránu.

Čekáme na svítání, na Slunce a nový den. A čekání, zejména trpělivé, vždy skončí v září svítání a světle. A za zpěvu ptáků. Jen neztratit naději, vždyť víme, komu jsme uvěřili. Víme, kdo prošel bolestí i úzkostí a pomáhá projít i nám. To Ježíš Kristus prošel vše před námi a neříkal, že je to snadné. Ale že je to možné. I s překážkami.

Důvěřoval svému Otci, ke kterému nás vede. Utěšuje a vše prožívá s námi. Ať nepodléháme strachu ze tmy, z bolesti, nebo úzkosti z bezmoci. On je moc, On vše řeší, Bůh nespí, stále bdí nad námi. Tak máme zaručené svítání.