23. května 2023 Naše články

Nalézt Boha….

Sedí přede mnou, pohodlně, dá se říci, sebevědomě. Co si přeje? Hledá smyl. Vlastně neví, co hledá.

Údajně je všechno na nic. Neví, co by ho mohlo bavit. Je mu 20 let, studuje, protože si to máma přeje. Honzu studium nebaví. Ani neví, co ho baví.

Zdá se to divné? Ani ne, je mnoho lidí jeho věku, které nic nebaví. Všechno, co údajně potřebují mají, přesto nejsou spokojeni. Člověk se rodí s duchovním prostorem pro víru. Víru, naději a lásku. Má touhu po Bohu, ale často to neví. Neměl mu to kdo říci.

Láska se doma měří mírou konzumu. Co máme, jak se máme. Zaplnit touhu tím, co vidím, co se nabízí, co si mohu koupit. A když je všeho dost, už to nebaví. Je to nuda.

O Bohu, víře, se nemluví. Naděje je jenom doufání, že mi něco vyjde. Kamarádství se stalo vzácným. Jako by zmizelo. Spíše se stále soupeří, ukazuje se moc a síla. Domovy mladých jsou často spíše přechodným příbytkem různých osob v různých vztazích.

Známe desatero ohledně prevence, desatero rad a různých doporučení, co koupit, co udělat. Zmizelo Desatero, které Bůh dal lidem, aby se jim lépe procházelo životem. Desatero, které Kristus shrnul pojetím lásky k Bohu a lidem. Zmizela pravidla pro dobrý život, zmizelo i kamarádství mezi lidmi. A tak mladí, často osaměle, jen tak jdou životem. Nezájem hledat, kdo hledá mne, hledat, jak být prospěšný, nahrazuje nuda. Toho, kdo má všeho dost, hledání unavuje.

A to je o ztrátě smyslu. Nakonec o ztrátě smyslu života. Uzavřít se do sebe, může být izolací, která není lidskou přirozeností. Je třeba žít aktivně, hledat pravdu, otvírat srdce lidem, nalézat Boží pozornost vůči člověku. Bůh pečuje o každého.

Tak s jarními dny, otevřeme i svá srdce pro obnovení dobrých vztahů bez agrese a s láskou a s pomocí Boží.