20. března 2025 Naše články

Postní čas

Je to čekání, nebo hledání? Možná by nám pomohlo pojmout tento čas, jako dobu, kdy máme sebe sama zbavit pout.

Jakých? Těch pout, co nás matou, třeba špatné návyky, Ty, které brání jít vpřed, pro tmu lenosti a vyhýbání se práci na sobě.

Bůh dal svého syna Ježíše, abychom mohli zpět do světla radosti a odvahy. Abychom nacházeli tu správnou cestu, protože svět tleská těm, kdo nechtějí světlo, tak je málo radosti, více bolesti a zmatků.

Ve tmě odmítání poznání se ztrácí orientace a smysl.

Člověk je stvořen z lásky a pro lásku. Ne proto, abychom na sebe naráželi, předháněli se, nebrali na sebe ohled.

Dostali jsme při stvoření svobodu. Svobodu pro život a lásku.

Jak ji používáme? K vlastnímu prospěchu? K tomu, abychom se zbavili těch okolo? Abychom měli moc? K sobectví, sebezalíbení a k nesnášenlivosti?

To jsou hadi v našem srdci. Žárlivost, nepřejícnost, nesnášenlivost!

Jeden příběh ze života.

Aneta byla krásná, vše se jí dařilo, až přišla nemoc. Hloupá chřipka, říkala si. Byla zvyklá na obdiv, všude byla první, ostatní ji moc nezajímali, pokud se nezabývali jí samotnou. Neznala omezení, bolest, znala jen své "chci to". Po chřipce náhle nemohla na nohy. Na lůžku byla mezi většinou již mezi velmi nemocnými a starými pacientkami. Často nespala bolestí, prolila mnoho slz. Pomoci nešlo, lékaři stále hledali příčinu. Aneta to vzdala a chtěla umřít. Uběhl nějaký ten týden. Mladý laborant chodil opakovaně pro specifické odběry. Jednou měl noční a napadlo ho, že by mohl zkusit s Anetou promluvit. Byla tak v jeho věku.

Pak přišla další noc, když měl volno. Na pokoji spolu ležící špatně slyšela a spala. Tak si Aneta a mladý laborant povídali celou noc. Co všechno ze sebe dostala Aneta, bylo to hodně kritické a zlé. Hovořila o svém způsobu života, do vzniku nemoci.

Těch setkání bylo víc, kamarád laborant zachytil nitku jejího problému. Sblížení přineslo lásku.

Tak jsem ji poznala. Byla na vozíku, ale šťastná, plná radosti a milovala nejen svého, nyní už manžela, ale najednou, jako ve světle, potkávala i lidi, které dřív neviděla. Nechtěla vidět.

Když jsem ji poznala, již mnoho chápala a začínala rehabilitovat chůzí.