12. listopadu 2024 Naše články

Putování okolo Tehova jiným pohledem…

Večer po akci putování okolo Tehova se sešli hlavní aktéři a hodnotili, jak se vydařila podzimní akce sedmnáctého ročníku pěšího putování.

„Tak co děvčata, jaký máte z dneška pocit?“ povídá kostel sv. Prokopa z Tehova. „Bylo to nádherné. Tolik lidí se sešlo, aby se na nás podívali. A byli mezi nimi staří, mladí, i děti v kočárku. Už dlouho o nás nikdo cizí neměl takový zájem!“ říkaly kapličky.

Nemížská kaplička se přidala: „Představte si, že kvůli poutníkům mi ještě natřeli sousední křížek. Všichni si toho všimli a chválili to. A u sochy sv. Jana Nepomuckého, kterému jsem zasvěcena, zase po dlouhé době, svítily svíčky.“

Kaplička Nejsvětějšího srdce Páně z Petřín si také chválila: „Když přišli poutníci a modlili se desátek růžence, a děti seděly na mých schodech, měla jsem takovou radost, že jsem chtěla rozhoupat můj zvon, aby o té návštěvě vědělo celé údolí Petřínského potoka. Ale nechtěla jsem nikoho vylekat!“ A opravené křížky z rozcestích k tomu horlivě přikyvovaly, že i u nich se poutníci zastavili s modlitbami k Panně Marii, a že takové společenství dlouho nezažily.

Becajda se zamyslela a pronesla: „Trampové se o mne starají, ale lidé z okolí ani neví, že jsem na Benešovsku nejmladší osada. A poutníci se divili, že jsem tak blízko Hrádku a vůbec o mne nevědí. A že je u nás moc krásně.“

Jalovce z přírodní památky Na ostrově neříkaly nic, protože si pořád ještě pobrukovali písničku „Vysoký jalovec, vysoký jako já“, kterou si poutníci zazpívali pro radost i pro novou sílu do kroku.

„A co ty, Prokůpku, jak ty sis užil poutníky?“ vyzvídaly kapličky na tehovském kostelíku. „Já jsem byl rád, že se ve mně zase sloužila mše svatá. Kvůli ní mě jejich předci postavili a po staletích opečovávali. Aby měli místo, kde mohou svému Otci poděkovat za dary, které jim dal, a prosit o posilu ve věcech, na které jsou sami krátcí. A ukázal jsem jim ďábla, který uvázaný na řetězu leží u mých nohou.“ Podělil se o zážitky kostel sv. Prokopa.

A nakonec se ozvala bývalá tehovská škola: „Měla jsem připravený výborný guláš, pivo, kávu a sladké i slané dobroty. Poutníci si povídali, najedli se a shodli se, že se moc těší na jarní putování. Bude to osmnáctý ročník. Snad se ti milí a přátelští poutníci k nám brzo vrátí. Jsou to fajn lidi.“