4. dubna 2026 Naše články

Velikonoční úklid srdce

Po ulicích proudí davy spěchajících lidí, zatím skromně oděných je méně, v zimním oblečení více.

Sluníčko ještě dost nehřeje, i když září nešetří.

Počítáme dny nad růžencem, nebo bez, zvažujeme plány na přicházející Velikonoce.

Každý to má jinak. Někdo horlivě uklízí, někdo nakupuje, někdo se rmoutí nad selháním předsevzetí, jiný spokojeně odškrtává, že splnil.

A co?

Všichni bychom měli něco splnit. To něco jsou vztahy a činy každého z nás. Správně je to tak, že když někomu něco dlužíme, uznáme to a napravujeme. Už slyším: „Kdo má dnes čas na úvahy?“

Měl by si ho udělat každý. Známe úklid před svátkem, známe přípravy na svátek a slavení. Myjeme kde co, ale v srdci uklízet nemáme čas.

Taky většina lidí je přesvědčená, že do srdce není vidět.

Jako když provedu úklid tak, že věci prostě zavřu do skříně. Nebudu je přebírat, prostě je schovám. Co oči nevidí, srdce nebolí. Jenomže tohle nefunguje. Pokud jsou pro nás Velikonoce významným svátkem, nemůžeme se připravit jen polovičatě. Srdce je součást našeho duchovního života, tam prožíváme bolest, radost i lítost. Nad tím, co se stalo, nepodařilo, neudělalo.

Bůh do našich srdcí vidí, my často cítíme, jak na tom jsme. A často před realitou utíkáme.

Není kam, všude nás naše svědomí provází.

Tak zkusme úklid i tam, kde cítíme naší duši, naše svědomí, odpovědnost. Každý den je dar. Každý den něco uděláme. Něco dobrého, nebo zlého. Zkusme si uklidit i v srdci, aby láska měla dost místa, aby mohla zářit i v našich očích, protože se říká "oko do duše okno".

Zkusme odpustit, co se nám nechce. Místo koupit, něco darovat. Místo chtít, něco přát a dopřát. Před sebe pustit druhého, ne odstrčit, ale obejmout. Alespoň v srdci. Nečekat, až někdo přijde.

Pozvat, nebo navštívit. Přát dobré, ne zlé. Nemstít, ale odpouštět. Tak ať se úklid srdce zadaří!

Požehnané, láskou prozářené velikonoční svátky, ať nás láska Boží vede, očišťuje i posvěcuje!