30. října 2023
Naše články
Šklebí se na mně zmoklý list v louži. Strom setřásá listí i kapky. Obvyklý podzimní scénář.
S každým spadlým listem je spojen náš posun časem.
A současný čas je poznamenaný děsivými projevy nelásky.
Vztahuji ruku, dopadne na ni paprsek slunce, prodral se i skrz ty mraky.
Všichni naladí vážnou tvář, když řeknu, že budou "Dušičky".
Co to slavíme?
Památku na naše drahé, co odešli dřív. Ale slavíme také svaté. Ti také odešli dříve. Věříme, že už s Kristem slaví.
Proč nemyslet na zemřelé s láskou, která se těší? Zatím lehce, nejistě, ale v naději se těší na setkání.
Dříve, nebo později.
Životem si připravujeme svůj přestup. Na věčnost.
Jaká bude? Jak jsi žil?
Naději jsme dostali všichni. Zkusme v modlitbě děkovat za ty, co už odešli. Děkovat Lásce za lásku. Za každého z nás.
Obejmout bolavým srdcem svůj kříž.
Ve víře, že s každým z nás nese Ježíš i náš kříž.
Z tohoto světa bolesti k věčnému životu, pro mnohé v radosti.
Bůh je milosrdný, soucitný a milující.
Nedejme se zastrašit hrůzou, uchovejme naději.
Zlo se násilným způsobem snaží zbavit lidí naděje.
Naděje je věčný dar, který si máme opatrovat, vírou posilovat.
Naděje je Ježíš, vždy a všude.
PhDr. Irena Lesová
psycholožka
Tel.: 730 549 338
