Lehce nabílená pole odráží mdlé světlo, protože nebe je zahaleno do mlžného oparu. Občas se objeví tmavá silueta přelétajícího ptáka, jinak celkem ticho a ticho.
Lednové ticho, jen sněhová peřina ještě není dost načechraná.
Ticho je dobré k zamyšlení a světla postupně přibude. Nebuďme smutní ze zamlžené oblohy. Všichni víme, že je to dočasné, opět přijdou dny plné sluníčka a nebe se modře rozjasní.
Leden bývá těžký měsíc, pro nemocné, smutné a ty, kdo jsou sami.
Můžeme jim dodat trochu slunce my sami. Jak? Ze svého srdce. Máme-li v srdci lásku, svět se vždy projasní. Zkusme s lidmi kolem mluvit o tom, co je dobré, pěkné, co může potěšit. Svět sám o sobě je krásný, jen lidé ho mohou narušit, nebo vylepšit.
Dáváme to, co máme v srdci. Bůh nám do srdce vtiskl lásku a porozumění.
A Bůh je s námi v lednu, jako v květnu, nebo prosinci. Je s námi stále, jen si to chtít připustit.
Kristus na kříží trpěl z velké lásky k nám všem. Proto si můžeme být jisti, že je všude s námi a podpírá.
Kde skončila naše předsevzetí pro tento rok? Nebo jsme žádné radši nedělali, abychom nic nemuseli měnit? Naším cílem je pochopit Boží lásku a nést ji světem, jako ji nese Kristu stále v nás, podle toho, jak blízko mu jsme. Budeme-li více milovat, budeme mu blíž. Budeme-li pomáhat, také to je cesta k Bohu. Kéž od nás vždy vychází vlídné slovo, povzbuzení a soucitné pochopení. Máme být světlem pro, co trpí v temnotě, pomocnou rukou, co pomáhá jít s Bohem a nepadat temnotou.

PhDr. Irena Lesová
psycholožka
Tel.: 730 549 338