20. září 2024 Naše články

Zamyšlení na konci léta

Z nebe klesají lehké závoje mlhy. Na keřích visí krajky z mlhy a zdobí okolí. Slunce stále ještě s plnou září stoupá na svůj trůn.

Z dovolených se stává opar krásných chvil, aby se vložil do vzpomínek prožitých chvil.

Kdo osaměle bloudil, snad potkal dost lidí kolem. Kdo po něčem toužil, snad dostal své. V tom krásném létě modré oblohy a slunečních lázní.

Děti plní město a školy, zas slyšíme dětský smích.

A máme plná srdce přání, jen je neohrozit. Lidé jsou stále stejní, bojí se i sní.

Spadané zlaté listí připomíná čas. Ten jsme dostali jako dar. Abychom dozráli, až přijde naše chvíle. Jak si stojíme v této zkoušce? Kolik lásky jsme dali, kolik jí je v nás.

Dávejme, co je možné, srdce ať je láskou zjihlé a stále jděme vpřed. Začínejme s dětmi, věřit, doufat, snít. Do tvrdosti dní je třeba lásky, aby se staly cestou, po které máme jít.

Ježíš tu cestu šel a stále jde s námi. Je snazší mít srdce dítěte, než vláčet tíhu zlých pocitů a přání.

Nejtěžší je sebelítost a neodpuštění. Zvedněme skloněnou hlavu nad svým trápením. Cestu známe, scénář také, je třeba stále jít.

Začneme vidět bližní, milovat a odpouštět. Jsme všichni na cestě, nepřehlížejme se navzájem. Setřeme slzy lidem kolem a naučme je slyšet srdcem.

Krásný podzim všem, věřme, že přání se plní.