21. června 2022 Naše články

Zrcadlo, zrcadlo, kdo je nejkrásnější?

Všichni pohádku znají. Myslím, že ten, kdo miluje, ten je nejkrásnější.

Vidím nebe na hladině jezera. Je teď navečer jako zrcadlo. A odráží klidnou modrou oblohu, náš obraz nebe. V zrcadle, co používáme, vidíme často to, co chceme. Ale nevidíme svoji duši. Jen cítíme své srdce. Co je skryto - touhy, bolesti i radosti. Více je zatím skryto (Mk 4,22). Bolest nás ztiší, nebo zjitří zranění.

Kolik bolesti, kolik ran! To zná jen Bůh. Proto nás učí milovat. A dávat radost. Radost má potřebu se rozdávat. Srdce se otvírá a přibírá lidi kolem sebe. Nezůstane samo. To když je naplněno láskou. Ne z vesmíru, ale z Božího srdce Ježíšova. Pak podáš druhému člověku ruku, ne kámen. Pak odpouštíme, protože chceme, aby nám bylo odpuštěno. Toužíme být milování i milovat. To Bůh je první, kdo nás miluje. On dává lásku, abychom ji mohli dávat dál.

Pozvolna vše kolem tichne, i ptáci jdou spát. Hladina se zčeřila pod dechem větru. V mém srdci mi zůstal klid. Zdvihla jsem oči k tmavnoucímu nebi a přála všem lidem mír.